Zprávy

Politická korektnost: extrémy narušují dobrý záměr

14/10/2019

Politickou korektnost jako způsob vyrovnávání se s urážlivými nebo diskriminujícími stereotypy považuje 37 % Čechů jednoznačně za správnou věc nebo věc, při které pozitivní přínos převažuje, ačkoliv existují i situace škodlivé nebo proti tzv. zdravému rozumu. Podobná velká část populace (40 %) nicméně vnímá, že politická korektnost je převážně zneužívaná a spíše škodlivá, protože situací, kdy je vyžadována s rozumem a ve prospěch věci, je mnohem méně než těch, kdy je zneužívána k šikaně za to, co si lidé myslí. Vyplynulo to z aktuálního plně reprezentativního výzkumu MindBridge Consulting mezi lidmi ve věku 18–65 let.

Ukazuje se, že samotná politická korektnost není vnímána jako jednoznačně špatné nebo dobré úsilí, zatímco například muži vnímají tuto aktivitu výrazně častěji jako negativní ve srovnání s dotázanými ženami, jako správný směr to vidí častěji mladší lidé a lidé s vyšším stupněm dosaženého vzdělání. Ale třeba třetina žen si není tak moc jistá, jak tuto snahu hodnotit, komentuje výsledky Ladislav Klika, ředitel společnosti MindBridge Consulting.

Politická korektnost je úsilí záměrným ovlivňováním jazyka odstranit některá tradiční označení nebo pojmy, které jsou svázány s nepříznivými významy a stereotypy, a proto mohou být určitými lidmi vnímány jako urážlivé nebo mohou posilovat diskriminující postoje. Obvykle má formu nahrazování zatížených slov novými, se stejným základním významem, nebo o zamezení komentářů, které by mohly být vnímány urážlivě. Přesto dotázaní jen těžko mohli v hodnocení vnímání ignorovat své předchozí kontakty s určitými situacemi, které politickou korektnost reprezentují a v médiích ilustrují. V definovaném obecném rámci však byla obě vnímání – pozitivní i negativní – kvantitativně prakticky v rovnováze.

Konkrétní situace radikálně mění postoje

V médiích se v nedávné nebo vzdálenější minulosti objevovaly příběhy, které byly představovány jako ty, které přináší politické korektnost. Tyto příběhy byly použity pro testování a tvořily tak reálný základ pro situace, které respondenti jednotlivě posuzovali podle toho, zda chování aktérů, nebo výsledné řešení podle jejich názoru bylo správné nebo nesprávné.

  • Miss nemiss

Největší absurditou příkladu politické korektnosti se tak stal příběh 20leté dívky, která vyhrála soutěž krásy, ale pořadatelé jí ocenění nakonec odebrali, protože před rokem si při studiích v rámci vysokoškolské akce „Zkus si hidžáb“, odmítla hidžáb obléknout, což urazilo muslimskou studentku na stejné škole. Devět z 10 lidí takové vyústění situace považuje za chybné, nesprávné. A ještě silnější odmítání panuje mezi lidmi s VŠ diplomem. Příběh byl pro testování zjednodušen do základu, ve skutečnosti byl širší a popisoval jako nekorektní nejen to, že si miss (Kathy Zhu) odmítla zkusit hidžáb v rámci dané akce, ale pořadatel soutěže miss hodnotil jako nekorektní také její reakci na komentář v kritické diskusi hnutí Black Live Matters k práci policie, který říkal, že násilí páchané na černošském obyvatelstvu je projev rasismu. V reakci na to (Kathy Zhu) citovala oficiální statistiky, podle kterých většinu násilných smrtí černošského obyvatelstva mají na svědomí jiní Afroameričané, takže nemůže jít z tohoto pohledu o rasismus.

https://www.cbsnews.com/…ets-surface/

Pro testování a srozumitelnost byly příběhy zjednodušeny, aby je bylo možné v dotazování ze strany respondentů posuzovat.

„Ono se ukazuje, že když se mluví o záměru „pojďme být korektní“, tak lidé jsou víc v souladu, sice někteří asi díky svým předchozím zkušenostem už mají na politickou korektnost zlost, protože si ji spojují s absurdními situacemi, ale pořád je to ještě alespoň vyrovnané. Kritickým okamžikem jsou pak konkrétní testované situace, ve kterých panuje drtivá shoda, ale je to shoda v tom, že jde o špatný směr. Takže dokud jsme v rovině spíše abstraktního určení pravidla, tak chceme být slušní, ale slušnost není totéž, co se do médií dostává jako příběhy politické korektnosti, jako kdyby i stoupenci politické korektnosti vyjadřovali: tohle jsme prostě nechtěli,“ říká poslanec Patrik Nacher, který se politické korektnosti, jejímu mapování a dopadům dlouhodobě věnuje.

  • Pohádky s vysvětlením

I druhý příklad vychází z reálného základu a z Anglosaského světa. Pohádky z dílny Walta Disneye se nabízejí na Amazonu s varováním, že „krátké příběhy Toma a Jerryho mohou zobrazovat některé etnické a rasové předsudky, které byly kdysi v americké společnosti běžné. Taková zobrazení byla tehdy špatná a dnes se mýlí.“

https://www.bbc.com/…ion-29427843

Situaci, kdy pohádky, ve kterých je muž vyobrazen jako udatný a bohatý princ a žena jako krásná princezna, budou mít v úvodu upozornění, že pohádka může obsahovat rasistické, společenské a etnické předsudky, které kdysi byly rozšířené, hodnotí 86 % lidí jako špatný přístup a 14 % jako správný a možná pro někoho překvapivě je frekventovanější odmítání a intenzivnější ve svém stupni častější mezi lidmi s vyšším vzděláním.

„Zatímco politická korektnost jako princip je velmi přijímána mezi lidmi s vyšším stupněm dosaženého vzdělání, u konkrétních situací, které byly hodnocené jako nesprávně řešené, jsou lidé s VŠ diplomem obvykle statisticky významně kritičtější. Když to přeložím, tak platí, že u lidí s vyšším vzděláním je rozčarování největší, chtějí politickou korektnost víc než ostatní, ale takovou, která byla v posbíraných a testovaných příbězích, tu intenzivně odmítají,“ interpretuje zjištění Ladislav Klika z MindBridge Consulting.

  • Vzorek zdarma

A třetí v nejvyšší intenzitě odmítnutý příběh? Firma provozující zásilkový obchod přibaluje ke svým zásilkám čas od času testovací vzorky produktů. Ke všem svým zásilkám v období května přibalila testovací vzorek přírodní tyčinky s nízkým obsahem cukru a dostala se do kritiky za to, že urazila lidi s nadměrnou velikostí naznačováním, že nedodržují zásady zdravé výživy. Firma se musela omluvit za nedopatření. To je „rozhodně špatně“ podle 57 % dotázaných celkově podle 84 %. Mezi vysokoškoláky je pak celkové odmítání dokonce v úrovni 96 %.

Původní příběh je popsán zde: https://www.nbcnews.com/…ers-n1033911

„Už je to prostě přitažené za vlasy, někteří lidé jako kdyby hledali záminku, proč se urazit a cítit se dotčeni, diskriminováni a pak o tom zpravují na sociálních sítích ostatní. Takhle to ale přece být nemá. Takový přístup totiž dělá celému principu slušného chování, tolerance a respektu medvědí službu. Vyžadování absurdní vyváženosti vždy, všude a za všech okolností, je nesmyslné a nereálné. Výsledkem je pak medializace takových případů, která zastíní každodenní snahu o větší toleranci a respekt k jinakosti. Říká se, všeho s mírou, v tomto případě se už vylila vanička i s dítětem a přirozený obranný reflex v lidech vyvolává protitlak, už toho bylo dost,“ uvádí Patrik Nacher podle své zkušenosti.

  • Cestující nevadí

Nejméně kontroverzním příběhem byla vyhodnocena změna v oslovení v hlášení v hromadné dopravě, v němž se až dosud používalo „dámy a pánové“, za neutrální oslovení „vážení cestující“. Šlo o jedinou situaci, kterou nadpoloviční část dotázaných přijala jako „spíše“ nebo „rozhodně“ správnou (63 %). Jako nesprávné to častěji hodnotí muži než ženy, u lidí s VŠ vzděláním pak dokonce odmítnutí mírně převážilo nad přijetím.

Docela významná část dotázaných vidí politickou korektnost jako styl chování bez urážek, ponižování nebo diskriminace. Politická korektnost samotná vyšla z výzkumu lépe než její praktická aplikace v medializovaných příbězích z nedávné minulosti. Ty příběhy v testech propadly. Výsledky naznačují, že se lidé obávají zneužívání politické korektnosti k šikaně za to, co si lidé myslí, nebo co si ostatní lidé myslí, že si myslí. A praktické situace a příběhy, které jsou součástí mediální nabídky, jim to vlastně potvrzují.

K měření
Výzkum mapuje názory vzorku obyvatel ČR ve věku 18–65 let. Vzorek respondentů je reprezentativní z hlediska pohlaví, věku, vzdělání, regionu a velikosti místa bydliště. Dotazování proběhlo metodou CAWI, a to v období 18. až 22. září 2019.